S tímto příběhem se ztotožní ti, co jsou ve vztahu s člověkem, který má manipulativní sklony. Byť vědomé či nevědomé. Má to stejný vliv na naše mínění o sobě. Doufám, že tento příběh Vám dodá potřebnou odvahu k tomu, abyste z tohoto vztahu dokázali odejít a začali pracovat na Vaší sebelásce.
Příběh klientky.
Ztratila jsem se.
Mám dlouhodobě pocit, že to tak nějak nejsem já. Ztratila jsem to, co jsem byla. Už nevím, co je pravda, co je lež. Vymýšlím si to? Jsem snad paranoidní?
Nedokážu se na sebe tak nějak napojit. Mám strach, abych neudělala něco špatně. Přešlapuji na místě a hlavně dávám sebe až na poslední MÍSTO.
Dno oceánu.
Důležité je to, co cítí ON. To, co chce ON. Pociťuji úzkost, když tu je i není. Když tu je, tak má touha být dokonalá je silnější než já… Ale nikdy není nic dokonalý, ať se snažím sebevíc. Jsou to vlny, prvně je vše zalité sluncem a láskou. Potom se nacházím na dně oceánu. Ten oceán jsou moje emoce a já jim nerozumím. Asi níž už jít nemůžu.
Jak to tedy je?
Někdy věřím, že to se mnou přece myslí dobře. Zrazu mi něco ve mně říká, že to tak úplně není.
Vynořila jsem se. Konečně.
Najednou jsem se nadechla, vynořila z vody a došlo mi, že jsem se nezbláznila. Klapky z očí mi odpadly a já uviděla svoje okolí v jiném světle.
Jiní lidé mi začali dávat najevo, že jsem skvělá. Já tomu nemohla uvěřit. Jsem v šoku. Asi teda nejsem tak hrozná ve vaření a péči o náš domov.
Možná jsem fakt skvělá? Jedinečná? A zasloužím si všechno a víc?
Bolest je potřeba k probuzení.
Tak tohle probuzení bolí… Ale co by víc bolelo, kdybych se neprobudila vůbec. Teď už vím, že stát při sobě za každých okolností. Dovolit si dělat chyby. Dělat to, co mi připomene, kým jsem a jakou mám hodnotu… JE DŮLEŽITÉ K TOMU, ABYCH SE ZASE NEOPUSTILA.
Nelituji NIČEHO. Teď už vím.
Ale.. Nelituji žádného slova, doteku ani pocitu. Proč? Protože mě to zavedlo zpátky k sobě. Bez ztráty, není nálezu. A hlavně žádné hloubky.
FOTO - Pinterest - Tumblr
