Neustálé pochyby sami o sobě, toxické myšlenky - co se stane KDYŽ...?
Svírající pocity po celém těle, někdy i bolesti břicha, špatný spánek. Nic nám nedělá radost. Žádná motivace. Neustálý kolotoč.
PŘÍBĚH MÉHO KLIENTA.
Nic mi nedává smysl.
Nevím, co mám v životě dělat. Jsem ztracená. Každý kolem mě ví, co je jeho „poslání“. Já pořád netuším.. Nic mi nedává smysl a nic mě nebaví. Prostě někdy mám totální depresi, když si tohle všechno připomenu. Nejhorší je to večer, moc přemýšlím a špatně se mi spí.
Stačí málo a já padám.
Někdy mě rozhodí úplně malá věc. Někdo mi něco řekne a já se rozbrečím.
Trauma z dětství.
Můj táta mi odmala říkal, že bych měla zhubnout, aby si mě vůbec někdo chtěl vzít. A taky, že nejsem moc hezká a nic nedokážu.
Velmi nízké sebevědomí. Nikdy nejsem DOST.
Mám pocit, že i kdybych potkala toho vysněného, tak si řeknu, že pro něj nejsem dost dobrá. Nejsem dost zajímavá, hezká, chytrá. Proč by se mnou měl vlastně být? Mám zvláštní pocit ÚZKOSTI na hrudi. Jakobych nemohla volně dýchat.
JAK ŘEŠÍM PROBLÉM S KLIENTY.
Příčina.
Museli jsme se zaměřit na to, kde tyto všechny pocity a přesvědčení vznikly.
S klientkou jsme zjistily, že problém její úzkosti pramenil už z dětství. Byla tam spousta nezahojených věcí.
Nepříjímala se taková, jaká je. Myslela si, že se musí kompletně změnit, aby byla „milovatelná“.
Jelikož nepříjímala svoji opravdovou verzi sebe sama. Její pravé „poslání“ ji míjelo.
Nic ji nebavilo, protože byla na míle daleko sama od sebe. Příliš se vzdálila a příliš se ztotožnila s tím, co jí kdy říkal táta a ostatní. Nepřijímala svoje emoce.
Vrátily jsme se do jejího dětství. Vypsaly jsme si vše, co nepřijímá na rodičích. Co jí kdy udělali, řekli.. Až jsme došly k odpuštění, ale nebylo to hned. Těchto pár hodin nepříjemných emocí změnilo celý její život.
Jakmile si vyřešíme vztah se svými rodiči, začneme tím i řešit vztah k sobě. Jsme napůl matka, napůl otec. Tím se nám "rozběhnou" všechny oblasti v našem životě správným směrem.
