top of page

Proč si sabotujeme svůj vlastní úspěch.

Aktualizováno: 21. 6. 2023

Víme, po čem toužíme. Jsme přesvědčeni, že právě tohle je naše cesta. Máme daný přesný záměr. Dveře se nám otevřely, ale my je stále zavíráme. Jak je možné, že si najednou sami sobě stojíme v cestě? Jakoby to bylo silnější než my... Z čeho tento sabotující vzorec pramení?





Trauma z minulosti

Prošli jsme si věci, které nás hodně poznamenali na duši. Bojíme se, že se tato bolest bude opakovat. Máme velký strach, že se něco pokazí. O to více děláme "chyby" a potvrzujeme si naše niterní přesvědčení, že se to stejně nepovede.


Sabotáž = bezpečí

Vyrůstali jsme v prostředí, kde byla sabotáž běžná věc. Vytvořili jsme si na to návyk a podvědomě zhodnotili jako "tohle je normální". Je pro nás bezpečné opakovat něco, co už známe. I přesto, že nám to ubližuje.


Řešení

Napište si příběh, který se Vám stal v minulosti. Vypište si všechno z čeho máte strach, že se bude opakovat NEBO jakých návyků/strachů se nemůžete pustit.

Udělejte si několik hlubokých nádechů a výdechů. Opakujte si nahlas - Přijímám strach z toho, že … Dovoluju si to naplno cítit. Pouštím ten strach z mého těla a mysli pryč. Jsem v bezpečí tady a teď. Pouštím všechny vzorce, které mi brání v úspěchu.


Nesebeláska

Jedna z hlavních příčin je malá sebeláska. Pokud se máme opravdu rádi, tak je pro nás daleko snazší nedělat věci, které nám ubližují. Samozřejmě, že občas na nás vyskočí nějaká „zkouška“, ale už to není tolik toxické. Proč je důležité mít se rád/ráda.


Přesvědčení - nezasloužím si to

Tohoto přesvědčení si mnohdy nemusíme být vědomi, je to na úrovni podvědomí. Někde uvnitř jsme přesvědčeni, že si nezasloužíme úspěch.. že bychom měli dělat víc, být lepší nebo někdo v minulosti nás přesvědčil o tom, že nejsme hodni úspěchu.


Přílišné nároky, perfekcionismus

Chceme, aby bylo vše perfektní. Vytváříme tím velký nátlak sami na sebe. Přílišné nároky. O to více si stojíme v cestě. Naše práce pro nás není nikdy dostatečně dobrá, a proto jej ani nesdílíme s ostatními. Bráníme si tím v naplnění našeho potenciálu.


Řešení

Vemte si papír. Napište –

Co nepřijímám na svých rodičích.

V čem nechci být jako oni.

Co na nich mám rád/a.


Zavřete si oči. Představte si svoje rodiče a řekněte si nahlas – Dovoluju si být jako moje/můj máma/táta. Přijímám svoji/svého mámu/tátu, i přesto, že …

Děkuju jim za všechno a dovoluju si jim odpustit.

Mami, tati, mám Vás ráda a přijímám Vás. Přijímám sebe tady a teď.


PROČ řešíme naše rodiče? Protože pokud je nepřijímáme, jdeme podvědomě sami proti sobě. Jsme z poloviny otec, z poloviny matka. Právě proto je tak důležité je přijmout. Je to první krok k sebelásce.

Více se můžete dozvědět v mém dalším článku - Proč je důležité mít zahojený vztah s rodiči.


Strach z úspěchu

Zní to paradoxně, ale ANO. Velmi častá věc, strach z úspěchu. Proč? Protože máme někde hluboko uvnitř obavu, že to, co tolik chceme nám nepřinese to, co očekáváme. Bojíme se, že to všechno budeme mít, ale nebudeme šťastní. NEBO … Co když nás to zkazí? V našem životě se stanou zásadní změny a s tím vzniká strach z neznáma. I přesto, že je ta změna k lepšímu.


Řešení

Položte sami sobě otázku – Z čeho mám největší strach? Odkud to pramení?

Udělejte hluboký nádech a výdech. Řekněte si nahlas – Přijímám strach z toho, že… Děkuju za tento strach. Vím, že se mě snaží chránit před nebezpečím, ALE já jsem tady a teď v bezpečí. Nechávám tento špatný pocit odejít. Opakujte několikrát, dokud se nezačnou tyto pocity zmírňovat.




FOTO - Pinterest.com

0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page